Nejde o název choroby, jelikož je však stále problém s dotazy ohledně podpory imunity a opakovaných chorob, tak je možno ji považovat v rámci snížené či zvýšené imunity za projev choroby.
Imunita je nepostradatelná obrana organismu. Jde o složitý soubor mechanismů rozeznávající a eventuálně likvidující cizí a někdy i vlastní struktury. Naše imunitní soustava zahrnuje vrozenou i získanou imunitu. Tato soustava má celkovou hmotnost asi 1 000 g a skládá ze z 1 bilionu buněk. Přirozenou obranu můžeme dělit na buněčnou a humorální. Imunitní systém má za úkol chránit organismus proti škodlivým látkám zvenčí – bakterie, viry, jedy, paraziti apod. Dokonce i cizí těleso (např. třísku) se snaží vyloučit z těla.
Imunita má dále funkci napomáhající zajištění stavu homeostázy – rovnováhy v lidském těle. Imunitní dohled má za úkol nalézt postižené buňky a ihned je likvidovat. Specifická imunita má i paměť a pokud se s již vadnými buňkami seznámila, dovede je rozpoznat a cíleně likvidovat; dokonce proti nim vytváří specifické protilátky.
Nespecifická – vrozená – zahrnuje obranné mechanismy na sliznici, kůži apod. v podobě určitých systémů obrany. Buněčná imunita je zajišťována pomocí bílých krvinek, fagocytární buňky, makrofágy nebo neutrofily apod. Pokud to tak nefunguje, může to vyvolat vážné onemocnění spadající i do kategorie autoimunity.
Látková imunita se většinou omezuje na protilátky, čili imunoglobuliny. Ty se specificky vážou na antigen (parazit, virus, bakterie). Dále sem patří interferony produkované bílými krvinkami zejména jako reakce na virus.
Získaná imunita je zaměřena na určité nemoci a lze ji získat proděláním patřičné choroby, očkováním apod. Podstatou je, že imunitní systém má často paměť a na uvedenou chorobu může okamžitě spustit výrobu specifických protilátek.